Mniauko, já jsem Mikeš a na svět jsem přišel první květnový den roku 2010 nedaleko Vsetína. Když jsem byl ještě slepé miminko, moje první panička mě vyfotila a dala na internet, aby se mne někdo ujal. A jakmile mne spatřila moje současná panička, tak nechtěla jiného kocourka. Moc jsem se k ní těšil. A tak si pro mne začátkem června přijela do Ostravy. Byl jsem zvědavý, jaká moje nová panička bude a tak jsem se ji v autě snažil co nejvíce prozkoumat a prohlídnout si ji. Když mne přivezla domů, čekalo mne další překvapení - tři velcí chlupatí hafíci. Byl jsem z toho tak vyjevený, že jsem se od paničky nechtěl hnout. Ale hafíci byli moc fajn, a tak jsme se rychle skamarádili. Vyváděl jsem s Pankm, Bonym i Baltíkem spousta lotrovin. Nejraději jsem seděl paničce na rameni a koukal jsem, co se děje kolem. Ale co jsem měl úúúplně nejraději bylo bafat a skákat na nohy - to jsem se vždycky někde schoval a jak někdo prošel, tak jsem mu skočil po noze. Velká legrace byla, když jsme s klukama hafíkama vymysleli nějakou hru - třeba jak mě Panky vozil na dece po dvoře :). Paničku jsem si moc oblíbil a všude jsem za ní chodil.

To se mi ale 29.července vymstilo. Panička mi chtěla odjet pryč, ale já jsem chtěl jít s ní. Vyběhl jsem za ní na hlavní cestu a nerozhlédl jsem se, jestli nic nejede. Vběhl jsem pod kola auto a to mne porazilo. Než jsem naposledy vydechl, byla panička se mnou a držela mne. Byl jsem rád, že byla u mně. Odešel jsem do nebíčka za Alánkem, Aronkem a Čertíkem a na paničku budu koukat a dohlížet z obláčků...

Slovo paničky:

Milý Miky (milovaný Šíšo). I přesto, že jsi s námi byl dva měsíce, byly to ty nejveselejší měsíce. Zažili jsme si s tebou spoustu zábavy a tvoje lumpárny nás vždycky pobavily. Zůstaneš v našich srdíčkách jako všichni naši miláčci. Nezapomenu na tvoje každodenní ranní přivítání, na tvoje hebké pacičky a silné zoubky. Byl jsi skvělý kocourek a budeš nám moc chybět. Ať tam nahoře v nebíčku chytáš myšky, máš spoustu dobrotek a spoustu lásky. Jsem ráda, že jsi s námi byl. Měli jsme tě všichni moc rádi a budeme na tebe vzpomínat. Sbohem Miky...nechť je ti země lehká...